Patřila jsem k těm, pro něž to donedávna bylo sprosté slovo. Co se vlastně stalo, že jsem změnila názor? Všechno a nic.

Samonáklad jsem vždy vnímala velmi kriticky zejména pro jeho pošramocenou pověst kvůli lidem, kteří „vydali knihu“ jen díky tomu, že na to měli prostředky. Ať už jim jejich sen splnili rodiče, nebo kdokoli – zkrátka aniž by odborník, jehož prací je oddělovat zrno od plev, posoudil kvalitu jejich textu, nebo ho viděl korektor, kniha vyšla s chybami a nesmysly, které v ní zaslepený autor nadělal. A chudák čtenář to zjistil až poté, co za knihu zaplatil.

Proto jsem vždy věděla, že toto nebude cesta pro mne. Moje knihy poctivě projdou sítem u nakladatele, nechám si poradit od redaktora a obálku bude zpracovávat grafik, který na rozdíl ode mne ví jak.

A pak to přišlo. Poslala jsem rukopis do prvního nakladatelství. Reakce redaktorky „Osobně se mi příběh líbil, měl humor i nadsázku, a rozhodla jsem se jej doporučit programové ředitelce k vydání,“ byla přesně to, v co jsem doufala. Zamítavou odpověď paní ředitelky o pár měsíců později a doporučení k jistým změnám jsem kousala hůře, nicméně jsem na jejich základě udělala obrovský zásah do knihy, který jí rozhodně prospěl. Dnes jsem moc ráda za to, že to napoprvé nevyšlo.

Druhé nakladatelství o několik dalších měsíců později… Redaktorka nadšená, následné kolečko úspěšné: ředitelka, marketingové a obchodní oddělení, redakční rada. Výsledek: „Ano, vydáme tě!“ To, že jsme se nakonec nedohodli, prostě beru jako fakt, který mě měl někam posunout. A možná právě k samonákladu. Proč?

K samonákladu vedou různé cesty

Protože tu podmínku, že moje kniha musí projít procesem oddělení zrna od plev, jsem splnila. Mám zpětné vazby od odborníků, že si zaslouží být vydána. Nebude to tedy žádné selhání, když se o její vydání postarám sama. Naopak – aspoň si budu moci rozhodnout o názvu a podobě obálky, o čemž by jinak rozhodoval nakladatel. Samozřejmě si ji nechám zpracovat od odborníka, ale nebudu nucena přijmout to, s čím se vnitřně neztotožním.

V tuto chvíli zvažuji pro a proti a zatím čekám, jak dopadnu v posledním nakladatelství – s ohledem na lepší možnosti oslovení cílové skupiny jsem se rozhodla tomu ještě jednu šanci dát. Každý výsledek nakonec bude o kompromisu.

Ale pokud mým rozhodnutím bude samonáklad, nebudu to vnímat jako prohru – naopak. Je to cesta, která mi umožňuje mít celý proces lépe pod kontrolou. Pro nikoho nebude moje kniha tak důležitá jako pro mě samotnou.

PS: Update o mnoho měsíců později. Trpělivost se nakonec vyplatila a román Nemusíš! (dokonce pod původním názvem a s geniální obálkou) mi vydá jedno z největších nakladatelství u nás, MOBA. Ale na samonáklad se stále dívám s pochopením.