O mně
Mnohokrát jsem slyšela: „Když mě kniha zaujme, snažím se o autorovi zjistit co nejvíc, než se rozhodnu ke koupi. Autor, který se schovává a zůstává inkognito, ve mně vyvolává nejistotu: má za sebou dost životních zkušeností, aby se měl se čtenáři o co podělit?“
Já, prosím pěkně, jsem už dost stará. A nehodlám riskovat, že přijdu byť o jediného potenciálního čtenáře či čtenářku, takže se vám ráda představím.
Narodila jsem se v Červeném Kostelci v r. 1975. Postupně se mi vrývali do srdce lidi z dalších měst, kde jsem nějakou dobu chodila do školy/práce/žila. Hronov, Police nad Metují, Náchod, Praha, Hořovice, Borotice, Kytín…
Změny mi v životě nikdy nevadily, naopak. Nesnáším nudu a přežívání bez nových impulsů. Proto se taky ráda vrhám do věcí, které mě živí adrenalinem. Jedna taková mi zůstává po celý život – psaní.
Už ve školce jsem uměla číst a skládala básničky. Přeskočím teď školní slohovky i příspěvky v dětských časopisech a vezmu to fofrem k posledním letům, kdy jsem si začala uvědomovat jednu zásadní věc: každý by měl dělat to, v čem je dobrý, nebo dokonce lepší než ostatní. Pak se logicky bude i celý svět zlepšovat.
No, a já jsem si okolo čtyřicítky usmyslela, že vím, co je to u mě. Vlastní psaní a pomoc ostatním s jejich texty. Na různé kurzy tvůrčího psaní, kde jsem k tomu přesvědčení (stejně jako naše lektorka) dospěla, jsem navázala třemi lety praxe jako redaktorka v literární agentuře a následně se procvičila i jako šéfredaktorka lifestylového magazínu Tukutuku, kde jsem pod sebou ke konci měla 24 redaktorů.
Několik let editorských a ghostwriterských služeb pro klienty a externí spolupráce s nakladatelstvím jako redaktorka a korektorka ve mně ještě více umocnilo přesvědčení, že bych taky konečně měla vydat něco svého. Od r. 2020 mi v tom vydatně pomáhá skvělé brněnské nakladatelství MOBA a kupředu mě ženou zpětné vazby od vás – čtenářů. Děkuji vám z celého srdce, že se o ně dělíte nejen se mnou, ale i s ostatními. Budu se i nadále snažit, ať se vám moje romány líbí :-). Díky!
Digma
Mnohokrát jsem slyšela: „Když mě kniha zaujme, snažím se o autorovi zjistit co nejvíc, než se rozhodnu ke koupi. Autor, který se schovává a zůstává inkognito, ve mně vyvolává nejistotu: má za sebou dost životních zkušeností, aby se měl se čtenáři o co podělit?“
Já, prosím pěkně, jsem už dost stará. A nehodlám riskovat, že přijdu byť o jediného potenciálního čtenáře či čtenářku, takže se vám ráda představím.
Narodila jsem se v Červeném Kostelci v r. 1975. Postupně se mi vrývali do srdce lidi z dalších měst, kde jsem nějakou dobu chodila do školy/práce/žila. Hronov, Police nad Metují, Náchod, Praha, Hořovice, Borotice, Kytín…
Změny mi v životě nikdy nevadily, naopak. Nesnáším nudu a přežívání bez nových impulsů. Proto se taky ráda vrhám do věcí, které mě živí adrenalinem. Jedna taková mi zůstává po celý život – psaní.
Už ve školce jsem uměla číst a skládala básničky. Přeskočím teď školní slohovky i příspěvky v dětských časopisech a vezmu to fofrem k posledním letům, kdy jsem si začala uvědomovat jednu zásadní věc: každý by měl dělat to, v čem je dobrý, nebo dokonce lepší než ostatní. Pak se logicky bude i celý svět zlepšovat.
No, a já jsem si okolo čtyřicítky usmyslela, že vím, co je to u mě. Vlastní psaní a pomoc ostatním s jejich texty. Na různé kurzy tvůrčího psaní, kde jsem k tomu přesvědčení (stejně jako naše lektorka) dospěla, jsem navázala třemi lety praxe jako redaktorka v literární agentuře a následně se procvičila i jako šéfredaktorka lifestylového magazínu Tukutuku, kde jsem pod sebou ke konci měla 24 redaktorů.
Několik let editorských a ghostwriterských služeb pro klienty a externí spolupráce s nakladatelstvím jako redaktorka ve mně ještě více umocnilo přesvědčení, že bych taky konečně měla vydat něco svého. A už se brzy dočkám. A vy spolu se mnou – vynasnažím se vás nezklamat.